Zbytečná cesta?
Dnešní
článek pro vás píše Martin - tatínek 3 dětí z Donum Felix, mimo jiné také jeden
z těch, díky nimž jsem se já, moravačka, objevila až tady, v Donum Felix 😊 Tak pěkné čtení...
Dneska jsme se s Matějem
vydali do Krkonoš k lékaři. Prý bude potřebovat rovnátka... Proč jsme chtěli
zrovna tak daleko? Dlouhá historie...😊
A
to znamená, že se Vítek a Violka museli poprvé v životě sami dopravit do školy.
Jasně, že to zvládnou - s Matějem jezdí přece už druhý týden. V noci teda spali
u babičky, takže budou nastupovat na jiné zastávce, ale to by je nemělo
rozhodit... Úplně náhodou 😊 jsme
je viděli nastoupit do autobusu. Nic na tom není - a taky jedeme...
Já za chvíli: "Matěji, co myslíš, zvládnou to?"
Matěj: "Jasně..."
Já: "No, určitě poznají, kde vystoupit... A je tam přechod se semaforem, nebo bez semaforu?"
Matěj: "Se semaforem."
Já: "Tak jo."
To je důvěra, co? 😊
Já za chvíli: "Matěji, co myslíš, zvládnou to?"
Matěj: "Jasně..."
Já: "No, určitě poznají, kde vystoupit... A je tam přechod se semaforem, nebo bez semaforu?"
Matěj: "Se semaforem."
Já: "Tak jo."
To je důvěra, co? 😊
Za půl hodiny zvoní
telefon. Volá Violka.
Violka: "Mami, jste ještě u babičky?"
Simona: "Ne, jsme na cestě. Jeli jsme hned po vás."
Violka: "Hm, to je blbý. Zapomněla jsem tam tablet..."
Simona: "Tak si ho tam vezmeš zítra. Půjdeme k babičce na oběd."
Violka: "Tak jo. Ahoj."
Matěj: "Co chtěla Violka? Zapomenutý tablet? Jo, ten jsem jí vzal, mám ho tady."
Violka: "Mami, jste ještě u babičky?"
Simona: "Ne, jsme na cestě. Jeli jsme hned po vás."
Violka: "Hm, to je blbý. Zapomněla jsem tam tablet..."
Simona: "Tak si ho tam vezmeš zítra. Půjdeme k babičce na oběd."
Violka: "Tak jo. Ahoj."
Matěj: "Co chtěla Violka? Zapomenutý tablet? Jo, ten jsem jí vzal, mám ho tady."
Je to hezké, že takhle
myslel na sestru. Ta bude ráda, až se to dozví...
Ve
Vrchlabí jsme si připadali jako staří Plhovi z Kojčic u Pejřimova.
My: "Jdeme se zeptat na syna."
Doktorka: "Otevři pusu... Hm, tak je fakt potřebuje."
My: "Dvojka. Tak jdem. Spánembohem." 😊
Dvě a půl hodiny tam, dvě a půl hodiny zpátky... 😊
My: "Jdeme se zeptat na syna."
Doktorka: "Otevři pusu... Hm, tak je fakt potřebuje."
My: "Dvojka. Tak jdem. Spánembohem." 😊
Dvě a půl hodiny tam, dvě a půl hodiny zpátky... 😊
Děti
by se měly vrátit chvíli po nás. Tady je přechod bez semaforu. Frekventovaná
silnice. Hodně široká. A trochu kopeček a zatáčka. Ale nebojíme se o ně,
fakt... 😊 A už zvoní u vrátek, fajn...
Akorát teda přišel jenom Vítek. Jako sám. Bez Violky.
Já: "Kde je Violka?"
Vítek: "Šla k babičce. Pro tablet."
Já: "Hm... A to šla pěšky odsud?"
Vítek: "Ne, zůstala v autobuse."
Za tři čtvrtě hodiny byla doma. Úplně v pohodě.
Akorát teda přišel jenom Vítek. Jako sám. Bez Violky.
Já: "Kde je Violka?"
Vítek: "Šla k babičce. Pro tablet."
Já: "Hm... A to šla pěšky odsud?"
Vítek: "Ne, zůstala v autobuse."
Za tři čtvrtě hodiny byla doma. Úplně v pohodě.
Člověk by možná řekl, že to
byla zbytečná cesta. Ale tak to není. Všechno, čím procházíme, je nám k něčemu
dobré...
Komentáře
Okomentovat