Září je tu a s ním i nové zážitky :)

Dnes jsem byla v družině a po cestě domů si lehla v parku, tak nějak jsem si zrekonstruovala dnešní den.. a potřebuju vám napsat, co jsem dnes prožila a čemu jsem byla přítomna...

1) Vítek chtěl jít do centrálu... nakonec jsem odešla se 14ti dětmi (z toho spousta malých 1. či 2. třída).. před odchodem jsem měla trochu obavu... bylo jich fakt dost.. ale pak jsem vyrazila a oni byli prostě boží... na všem jsme se domluvili, všichni si nakoupili, co potřebovali, u pokladny vykomunikovali neshody, našli řešení problémů..atd...

2) poté, co jsem přišla, šla jsem juknou nahoru, ozývalo se úžasné bubnování (z toho, co jsem slyšela, jsem si myslela, že bubnuje Kuba, bylo to fakt super), přijdu do kruhovky a tam malá nová Barunka prvňačka bubnuje jak o život.. a chrastí ji do toho Aleksi... pozvali mě mezi sebe... a Aleksi chodil po chodbách (hlásit nám, že na chodbách díky naší hudbě tancují lidi, že je to pecka) a že nestačí hrát tady, musíme obejít celou školu a všude udělat malý koncert.. ať z té naší hudby mají radost všichni... celou dobu se k nám připojovali/odpojovali další.. všechny to moc bavilo..

3) kluci (Luky a Fífa) mě poprosili ať jdu s nimi ven, že chtějí na chvilku na trampošku... domluvila jsem se s nimi, po chvíli jsme šli.. při odchodu mi Luky připomíná.. Kačiko, vem si klíče, ať můžeš pak odemknout..." (zodpovědnější než já...) pravidlo a naši urgenci o tom, že nemají sami chodit ven dle mého názoru pochopili velmi rychle a spolupracují - "je to přece dobré pro školu..."

4) po obědě přišla naše absolventka Zuzka! naskákali jsme tam na ni všichni, co byli kolem... povídali si v týmovně... byla jsem tam já a všechny velké děti.. když mi volá Kuba, jestli bych místo něj mohla k trampolíně, že potřebuje něco vyřizovat vevnitř a já, že jo.. a tak říkám dětem: hele, já musím ven k trampolíně, ale chcu vás poslouchat, jak si povídáte, pojďte se mnouuuu...." bez jediného slova šli... rádi... a já jsem se zastavila a uvědomila si, že já jsem "jejich úča" a oni 14-ti letí puberťáci... a že jsme prostě opravdoví kámoši...

5) dva druhostupňoví kluci - rivalové z bývalé školy.. konfliktní dvojka, která se opravdu neměla v lásce... dnes? celý den spolu lítali po škole, honili malého Nikyho, spontánně se k nim přidal nový Šimík, kterého vzali do party, jako by se znali věky... když jsem na ně koukala, nemohla jsem uvěřit, že tito dva kluci spolu někdy měli problém.... naše prostředí, kde si člověk nemusí horko těžko probojovávat cestu a svoje postavení... je léčivé..

6) holčina ze šestky, která včera přišla bojácně do školy, dneska několik hodin učila čtvrťačku Violku češtinu, matiku a jiné... prostě chtěly.. holky se mají rády..

7) řešení na trampolíně - kluci z první a druhé třídy...asi hodinu řešili, jak to udělat, aby mohli skákat, když pravidlo dovoluje pobyt na trampolíně pouze třem.. zkoušeli se domluvit, dávali kámen, nůžky, každý chtěl něco jiného a s někým jiným... nevěděli už co, a tak mě zavolali... vyslechla jsem si jejich návrhy, poskytla svůj, který se jim taky nezamlouvat.. nakonec se shodli na tom, že je baví spolu prostě být.. a skákat třeba ani nemusí... 

a tak... 

jsem si uvědomila, že já tyto okamžiky zažívám ve škole denně... učím se je vidět a když se jim otevřu, opravdu se dějí.. pořád a všude.... 

z mého pozorování velmi silně cítím soudružnost, kamarádství, pomoc, když je potřeba... přijetí... 

a i když se nám občas zdá, že někteří školu neřeší, že nejsou součástí společenství, že nepřispívají... 

já vnímám, že komunita je silná... silná jako nikdy... já to cítím... a mám z toho radost...❤ 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tichá síla pozorování

Já se vám omlouvám...